Pískám gumu
na začátku La Gomera, Film rumunského režiséra Cornelieu Porumboiu (již v kinech), hlavní hrdina, Christi (Vlad Ivanov), zkorumpovaný policajt, mafiánský informátor přijíždí na trajekt ostrov La Gomera. Jasná obloha, to členité pobřeží, moře. Vypadá to, že čeká ráj. Utíká z šedá, smutná, nebezpečná Bukurešť. Přichází, aby potkal skvělou ženu, Gilda (Catrinel Marlon), a učit se gomeranská píšťalka aby mohl pokračovat ve vztahu s padouchy. Ale netrvá dlouho, než si uvědomí, že i když se tam ztratil, stále ho sledují.
"Přitahovala mě myšlenka to ukázat." v ovládané společnosti ve kterém každý musí hrát roli,** velmi stará forma komunikace může lidem umožnit uniknout této kontrole,“** vysvětluje Porumboiu výběr místa a jazyka jako omluvu pro svůj film.
Přílet do La Gomera.
Rumunský režisér (12:08 východně od Bukurešti) objevil gomerskou píšťalu před deseti lety na dovolené v Saint Jean de Luz se svou ženou, baskickou umělkyní Arantxou Etcheverria. A stal se posedlý tímto jazykem vytvořeným kanárskými domorodci v 16. století. „Právě jsem dokončil svůj film policie, přídavné jméno o jazyce a jeho použití pro politické účely. Pískaný jazyk mi připadal jako možnost pokračovat v tomto tématu, ale jinak,“ pokračuje.
Cristi se přichází na La Gomeru učit tento tajný a historický jazyk. Jazyk, který se vyvíjel aby bylo možné komunikovat na velké vzdálenosti na tomto Kanárském ostrově s jeho složitou orografií a eprodukuje prostřednictvím píšťalek (různých v závislosti na umístění prstů v ústech) znělost jiných jazyků.
Z jedné rokle do druhé, původní obyvatelé mezi sebou mluvili pískáním, nějakými zvláštními, intonovanými píšťalami, které nejprve to byly překlady z guančštiny a pak skončily ze španělštiny (Dnes se mluví dokonce i anglicky). V historii tohoto tajného jazyka, ale jeho použití pro kriminální účely, se Porumboiu zakládal na vytvoření svého zvláštního vypravěčského stylu a inscenace.
Rokle La Gomera.
KULTURNÍ DĚDICTVÍ
Od roku 2009 je gomeranská píšťalka Nehmotné kulturní dědictví lidstva UNESCO, uznání dosažené díky práci kanárské vlády za obnovení historického a etnografického významu tohoto zvláštního jazyka.
I když původně mluvilo se také v El Hierru nebo na Tenerife, Bylo to na La Gomeře, kde se používal až do 20. století, zejména mezi pastevci a farmáři. Nicméně v polovině minulého století následné krize, opuštění venkovského života a rozšíření telefonu populace, která znala jazyk předávaný z otce na syna, vyhasínala. Až do devadesátých let to byla Správa, kdo se rozhodl ji obnovit a dnes se to učí ve školách zachovat toto kulturní dědictví spojené s jedinečným ostrovem.
Catrinel Marnol a Vlad Ivanov.