Město větru odolává a připomíná nám svá mnohá tichá kouzla
Tvrdohlavý a hrubý, říká píseň. Skvělé pro neúspěchy. Mnozí říkají, že průměrný španělský občan žije v Zaragoze, že Zaragozan je spolehlivým zdrojem pocitů země a proto se v hlavním městě Aragonie provádí mnoho průzkumů. Zaragoza má nálepku, přiznejme si, „normálního“ města se svými památkami a zákoutími, ano, ale kterému Ne tolik lidí přichází ‚svých‘, jak zde říkáme.
Zaragoza je město, kde nikdo netráví léto (se svolením hlavního hrdiny Pagafantas), ale vždy ideální na víkend, „cesta do“ nebo „nečekal jsem, že to bude tak krásné“.
Fasáda centrálního trhu v Zaragoze
My Zaragozané se svými půvaby málo předvádíme – řekl bych spíše opak. Letos v srpnu se ale cítíme tak trochu jako hrdinové ticha. Ticho, ve kterém projížďka parkem Labordeta nabere zcela jinou barvu. Nebo jeďte tramvají na centrální trh a navštivte pozůstatky staré římské kolonie, když Zaragoza byla Cesaraugusta.
Letos, kdy normální se stalo výjimečným, Amaralin hlas rezonuje jako nikdy předtím s tím, že „už nezbývají žádné letní dny“. Ale zůstávají, i když koncerty, plány a setkání byly odloženy.
V tomto létě čekání obracíme oči k tomu, co je naše a Tmavé rytiny malíře z Fuendetodosu nabývají v Goyově muzeu nových významů. Cítíme se jako krásnější než kdy jindy procházky po San Felipe, Alfonso street nebo západ slunce nad Kamenným mostem.
Předpokládáme, že teď není čas líbat Sloup, dobře, a využíváme příležitosti připomeňte oddaným, že naše katedrála není tento eklektický zázrak na břehu Ebra, který je bazilikou, ale La Seo, pár kroků od něj.
Palác Aljafería v Zaragoze vypadá jako něco z příběhu z Tisíce a jedné noci.
A je to tak, chlapi, dokonce se k nám dostává i trochu 'somardones' tvrdí, že v Zaragoze máme pláže, ty na Ebru, a že v El Plata Bigas Luna už udělala nový starý kabaret než tato myšlenka zazněla všude.
Uvědomujeme si, že jsme tomu možná nepřikládali velký význam jít na tapas u metra nebo si dát 'juepincho' nebo na festival Asalto. Ani se dostatečně nezmiňujeme o Aljaferíi, palác postavený králem Taify, ve kterém pobývali katoličtí panovníci.
Město větru, požehnaný severní vítr, nyní čeká, až přejde liják. Pojďme se podívat, jestli co nejméně „čipujeme“ a vydržíme to s „ušlechtilostí a odvahou“. Těšíme se na Magdalenu, San Pablo, akvárium a most Zahy Hadid, a to, že se dokonce díváme jinýma očima na odkaz toho Expo 2008 věnovaného vodě.
Tehdy jsme to viděli s emocemi ta aragonská symfonie od Saury v tom horkém pavilonu v Ranillas, kde jsme se nakonec sami sobě přiznali, že nám už nedal soud říci, že dobře zazpívaná a dobře zatančená jota nám vehnala slzy do očí.
V hlavním městě Společenství, kde věci nejsou kouzelné, ale „majicas“ a oslavují se pečeným jehněčím, migas, brutnákem a vínem Cariñena, čekáme bez obav. Protože ne nadarmo se říká, že my Aragonci jsme obři... a velkohlaví.
Město větru odolává a připomíná nám svá mnohá tichá kouzla