"Zajímá mě myšlenka cestování jako stav mysli," Eva Serrano podporuje Condé Nast Traveler. Tvůrce nakladatelství Círculo de Tiza má jasno – „Není to jen o převozu z jednoho místa na druhé“ – a upoutá nás skutečným příběhem, který oslní každého sebeúctyhodného dobrodruha: „Darwin cestoval ve svém život, šel po světě a když dorazil do Las Encantadas (což je to Galapágy, dokud je Angličané nepřejmenovali), vše mu připadalo jako zázrak“.
Vědec strávil zbytek svého života, aniž by opustil svůj dům, ale zhodnotil tuto cestu ve fascinující knize, kterou Eva prostřednictvím svého vydavatele chtěla shromáždit v kombinaci s jinou, dobrodruha Hermanna Melvilla, o stejném osudu. Las Encantadas je jakýmsi dvojitým průvodcem s obrazy doby, ve vzácném vydání, které turné po ostrovech, které změnily pojetí světa.
Portrét Evy, ředitelky redakce Círculo de Tiza.
Tato myšlenka kontrastu nebo kombinace dvou verzí stejného výletu, dvě vize, které se protínají ve světě, který měl být teprve objeven, Je to duch cestovní kolekce Chalk Circle Crossroads, autentický klenot pro ty, kteří cestují tělem i myslí.
„Neexistuje žádná cesta, jen cestovatel,“ uvažuje Eva, která Stejné dvojité schéma zopakoval v dalších svazcích, které v nás vzbuzují touhu sbalit se. Jako Japonsko, který shromažďuje text Inazo Nitobeho, Japonce vychovaného jezuity, který poprvé sepsal samurajský kód, „ženatý“ s jiným Kipling, jehož pohled s tím nemá nic společného, přestože je současný.
V jiném svazku o Polynésii najdeme slova Julese D. D'Urvilla, spisovatele napoleonské éry, a Robert L. Stevenson, kterého bolí hrůza z christianizace kmenů. Literární cesta do Egypta v této sbírce byla uskutečněna ruku v ruce se symbolistickým básníkem Gerardem de Nervalem, fascinovaným společenskými zvyky této země a Amelia B. Edwards, jedna z prvních egyptologů, fascinovaná pyramidami.
Obálka 'Japonsko' z kolekce Crossroads.
Konstantinopol shromažďuje cestovní příběhy Téophile Gautier a Konstantino P. Cavafis, a Kubu vypráví Alexander von Humboldt, aktivista proti otroctví, a Gertrudis Gómez de Avellaneda, myslitelka předběhlá svou dobu (konec 19. století), která se zamilovala do otrokyně.
"Chápu, že jsou lidé, kteří trvají na večeři v McDonald's, ať jdou kamkoli, když cestují," komentuje Eva. Pro ně však tato kolekce není určena. Crossroads je pro ty, kteří chtějí cestovat na palubě knihy, pro ty, kteří chápou, že cesta hodně závisí na stavu mysli, na vašem pohledu. V těchto dnech vydavatel plánoval vydat novou knihu o Moskvě. „Mnozí mi říkají, že na to není čas, ale já si myslím, že je to naopak,“ přemítá.
Vždy nám to připadá jako dobrý čas cestovat, a to i (nebo především) prostřednictvím knih.
Stará mapa Polynésie.
ÚVODNÍK, KTERÝ OBSAHUJE KRONIKU (A CESTU)
Eva přišla ze světa korporátní komunikace, když se rozhodla pustit do tohoto vydavatelského dobrodružství: „Psát o věcech, které vás moc nezajímají, vás pustí z ruky, naučíte se klást podmět, přísudek... Když jsem měl moje třetí dcera, Vrátil jsem se na vysokou školu a udělal jsem magisterský titul z nakladatelství. Pak jsem začala pracovat jako redakční čtenářka, která čte všechny kecy, říká všem ne a dělá reportáže,“ vtipkuje.
Robert Louis Stevenson v Polynésii.
„Objevil jsem knihy, které se mi líbily, ale nefungovaly u vydavatelství, pro které jsem pracoval. Velmi se mi líbí kronika reality, která je stále složitější a méně objektivní, všechno je nabité ideologií."
Román byl královnou nakladatelství a Eva si myslela, že by mohla tuto mezeru vyplnit. O zbytek se postaralo nečekané dědictví. „Dostal jsem se tam bez ponětí, ale mám hodně sebevědomí a pak jsem musel pokračovat, protože už jsem to všem řekl,“ směje se. "Udělal jsem z nouze ctnost a šlo to docela dobře."
Eva s přáteli v Indii.
Oslnivý úspěch přišel náhle s Věcmi, které září, když jsou rozbité, od Nuria Labari, kterou Eva definuje jako „Kniha o útocích 11 milionů v Madridu, kterou nikdo nechtěl vydat protože to považovali za velmi nepříjemné,“ vzpomíná Eva. A dodává: „Špatné je, že vám to na začátku jde dobře. Redaktor je hazardní hráč, pokud to uděláte správně, myslíte si, že pokaždé vyhrajete.“
"Redaktor je hazardní hráč, pokud to uděláte správně, myslíte si, že vždy vyhrajete"
Starověká fotografie Egypta v knize sbírky Crossroads.
Vzpomíná si tehdy, že musela „dělat spoustu problémů, volat novinářům, být otravná…“, a tak si začala vybírat texty, které byly tradičně publikovány v novinách. "Myslel jsem, že tam jsou super zajímavé věci, Prahové texty o Přechodu například od Manuela Vicenta, Vila-Matase... Začínáme tam. Nebyly to nepublikované texty, ale do té doby nebyly řazeny v knize, což jsme neřadili chronologicky, ale podle obsahu. Když je spojíte, musí vyjít hudba.“
„Myslím, že každý autor má nějaký nápad, posedlost. Posouvá to, sleduje to, ale je to vždy stejné. Začal jsem od mocných jmen jako Felix de Azúa, která mi poskytla ochranu, abych byl přísný, a začal jsem hledat mladé lidi prostřednictvím médií,“ pokračuje Eva a právě tato jména zajistila úvodníku na sociálních sítích velkou oblibu.
Stará fotka samuraje.
"Myslím, že je tam spousta talentů." Mladí lidé žijí v podmínkách, ve kterých žijí nemohou napsat 400 stran, protože musí platit nájem za skládku, na které bydlí. Ale jsou zajímaví lidé, kteří realitu berou za běhu, přetvářejí ji, dělají z ní artefakt“. Odkazuje na autory jako Alberto Moreno, Ana Iris Simón, Jesús Terrés, Carlos Mayoral…
"Jeho knihy jsou pilulky, okna, která se otevírají pro toho, kdo je chce otevřít." Dává nám příklad Loreta Sáncheze Seoana s jeho Miluji tě naživu, oslíku. „Zachránil ženy, které byly mocné, ale ne úplně dobře ceněné. Od Sylvie Plath až po architekty, jejichž projekty podepsali jejich manželé. Název knihy pochází z dopisu Julia Cortázara Alejandře Pizarnikové, který nedorazil včas, aby zabránil sebevraždě tohoto básníka.
„Možná, že díky tomuto titulu 10 % čtenářů hledá Pizarnika a možná až 5 % rozumí jeho poezii. To se mi zdá dost." zdůrazňuje Eva.
Stará fotografie Konstantinopole (Istanbul).
KRONIKA DOBY
Knihy Círculo de Tiza, některé z nich nejprodávanější as velkým ohlasem v médiích, nejsou provize, ale spíše „kousnutí reality“, které Eva zachytila za pochodu. „Například od Javiera Aznara (autora knihy Where are we going to dance tonight?) mě zaujalo, že možná aniž by si toho byl vědom, Ve svých článcích neustále mluvil o pomíjivosti života, mládí, té pláži a tom létě, které končí... Zdá se mi, že existuje generace, která tento proces hodně prodlužuje. Myslel jsem, že je to hodně generační a hodí se k mnoha lidem.“
Eva na jedné ze svých cest do Milána.
„V případě Alberta Morena – vedoucího redakčního obsahu pro Vanity Fair Spain a autora filmů Filmy, které jsem neviděl s otcem – nešlo o to, že bych měl v úmyslu hledat knihu o otcovství, ale Narazil jsem na jeho text a viděl jsem nad ním vznášet se zajímavou myšlenku“.
„Případ Ferie a Any Iris Simónové byl zvláštní. Četl jsem váš text Svěrák o stánkařích, téma, které se mi zdálo fascinující. Vyprávěla to moc krásně a laskavě. Řekl jsem mu, že kdyby se odvážil napsat knihu, byla by o ukončení světů, změně, moderně. Uprostřed procesu jeho babička zemřela žalem, protože její syn zemřel při domácí nehodě, a Ana Iris přestala psát. Když mi to vysvětlil, řekl jsem mu, aby to všechno řekl, a kniha se změnila.“
Stará fotografie pořízená v Polynésii, z knihy Crossroads.
"Ani ona ani já jsme si nemysleli, že Fair způsobí takový rozruch." Překvapilo mě to, protože jsem si nemyslel, že by řekl něco, co už neříkali všichni. Přišlo mi to hezké, velmi dobře napsané, s koncepcí ústního příběhu, velmi svěží…“ vzpomíná Eva.
A vybízíme vás, abyste pokračovali v hledání těchto a dalších generačních kronik, cestovatelských příběhů... vše, co nás zavede do jiných světů nebo nám umožní lépe porozumět tomu našemu.