Portrét interiérové designérky Alexandry de Champalimaud.
Od raného věku věděl, že design je jeho věcí, a ujišťuje, že od dětství „vnímal svět velmi zvláštním prizmatem“. Možná to mělo co do činění s Alexandrou de Champalimaud měl štěstí, že vyrůstal v Portugalsku a vzdělával se mezi Anglií a Švýcarskem před dokončením studia na Fundación Espiritu Santo v Lisabonu.
Téměř před 30 lety založil své studio v Montrealu, městě, odkud se v roce 1994 přestěhoval do New Yorku. Již v roce 2008 Se jménem Champalimaud „prostě“ dále rostla, až se stala jedním z klíčových jmen v interiérovém designu, že bez toho by nebylo možné pochopit paradigmata nového hotelového luxusu.
O JEHO VROZENÉ ZVĚDAVOSTI
Conde Nast Traveler: V jakém okamžiku jste si uvědomil své povolání?
Alexandra de Champalimaud: Vždy jsem měl velkou zvědavost a pozitivní a zvídavý přístup, který si ve své práci zachovávám dodnes. Například jsem byl vždy v zahradách svého domu v Portugalsku a ptal jsem se zahradníků na věci. Na konci dospívání jsem definitivně věděl, že chci pracovat ve světě designu. Souvisí to s mým portugalským vzděláním, s kulturou, architekturou a dekorativním uměním mé země, které jsou tak výjimečné. Z této vášně pro „tradiční“ jsem chtěl mít k designu modernější přístup. Vlastně, než mi bylo dvacet, začal jsem se svým učitelem vytvářet kusy nábytku.
Dům Alexandry Champalimaud v Portoriku, budova z roku 1920 přeměněná na luxusní vilu na pláži Dorado, v rezervaci Ritz-Carlton.
O HOTELech A NOVÉM LUXUSU
CNT: Čím je hotel výjimečný?
A.d.C. Chcete-li vytvořit skvělý hotel, musí být dána řada vzájemně souvisejících prvků. Poloha je zásadní ale také jeho schopnost sloužit a obohacovat životy lidí, které hostí. Hosté se musí cítit součástí místa. Na druhou stranu se domnívám, že hotel by měl být zapojen do komunity, jejíž je součástí. Je jasné, že to musí být krásné, ale nezapomínejme, že služba je velmi důležitá: mimořádná, diskrétní a efektivní.
CNT: Co je pro vás luxus? A takzvaný 'nový luxus'?
A.d.C. Často se mě na to ptají. Vždy záleží na tom, jak se slovo použije. Pro mnohé z nás, pokud budeme mít takové štěstí, „luxus“ povznáší způsob, jakým žijeme, způsobem, který je obohacující a hmatatelný; které nás inspirují. Někdo to bere na jinou úroveň a spokojí se pouze s vlastní verzí luxusu, napěchovanou cennostmi. Pro mě je čistý luxus směsí těchto dvou vizí, ale především má schopnost žít velmi dobře. Proto vytváříme interiéry s enormní kvalitou ve výrobě a v atraktivních prostorách, které vybízejí k tomu, abyste byli neagresivní, přehnaně či fiktivně. Luxus má velmi jemnou a laskavou stránku. Také pocit pohodlí a pozitivní energie, protože se emocionálně spojíte s něčím vznešeným a vzrušujícím. Proto pro mě luxus jsou také prostory, které přesahují čas, Nepředstírají, že jsou módní. Snažíme se trendy vytvářet, ne je následovat.
Suite Residence, v legendárním hotelu Raffles v Singapuru.
CNT: Jaké prvky berete v úvahu při koncipování zážitku pro hosty?
A.d.C. Nejdůležitější je příjezd. Po celou dobu od chvíle, kdy vejdete dovnitř, až do chvíle, kdy půjdete do svého pokoje nebo do jednoho ze společných prostor. Ten první dopad si musíte představit. Jedním ze základních prvků je tedy měřítko prostorů, které spolu musí velmi dobře souviset. O místnostech hodně přemýšlím, protože třeba místnost bez světla je něco hodně negativního, proto mít velká okna je klíčové. Na druhou stranu, pokud budu upřímný, koupelny by pro mě měly být prostorné a pohodlné. Samozřejmě bych dodal že postel je desetičlenná s povlečením nejvyšší kvality, stejně jako polštáře a převládá extrémní čistota. Ať je vše neposkvrněné.
O KREATIVITĚ
CNT: A co máte na mysli při tvorbě konceptu hotelu nebo restaurace?
A.d.C. Vždy je třeba mít na paměti koncového uživatele. Majitel projektu myslí i na něj, proto když pracujeme, jsou kromě respektování rozpočtu zásadní cíle plánu. Ekonomická část je vždy realitou, se kterou musíte optimalizovat zdroje a být kreativní. V každém případě trvám na tom, že pro definování úspěchu projektu je prvořadá míra spokojenosti hostů. Při vytváření různých prostor se stavím na místo klienta a přemýšlím o tom, jak by v nich interagoval. V restauraci oceňuji potřebu dynamického prostoru, ať už je to u moře nebo v koutě New Yorku.
Tiffin Room, restaurace legendárního Raffles v Singapuru, hotel, jehož přestavba trvala šest let.
CNT: Máte nějaký typ projektu, který vás přitahuje více než ostatní?
A.d.C. Můj bože, ne! Každý je výzva i když uznávám, že některé mě asi baví víc než jiné.
CNT: To nás vede k tomu, že chceme vědět... který hotel vám udělal největší radost při navrhování?
A.d.C. Když se podívám zpět na projekty, které změnily mou kariéru, jednou z mých nejkrásnějších vzpomínek je navrhování úžasných hotelů v Kanadě. A bezpochyby, projekt, který změnil můj život, byl Bel-Air v Los Angeles. Uplynuly roky a teď jsem zpět na stejném místě a tvořím bungalovy. V Londýně jsem spolupracoval v nějaké soukromé rezidenci a pravděpodobně v New Yorku spoušť, která pohnula vahami mého profesního života: reforma The Algonquin. Když jsem dorazil, konala se soutěž na renovaci tak symbolického hotelu... a měl jsem obrovské štěstí, že jsem ji vyhrál.
CNT: *Jak dobře, Dorothy Parkerová a kulatý stůl... *
A.d.C. A je to! Tehdy si mě lidé začali všímat a mně se to podařilo podílet se na úžasných projektech.
CNT: A práce, na kterou jste hrdý nebo která byla výzvou?
A.d.C. Výzva... mmm, myslím, že na to raději zapomenu (smích). Děláme komerční projekty, ale také velmi špičkové rezidenční budovy v New Yorku, San Franciscu... A Hongkong je nyní jedním z našich klíčových trhů v této oblasti, věc, kterou milujeme. Ale pravdou je, že si nepamatuji nic opravdu negativního...a velmi pozitivního. Nedávno jsme dokončili renovaci Raffles v Singapuru, představte si, jakou ctí čelit přestavbě hotelu tak krásného a s tolika příběhy. Celý objekt jsme kompletně zařídili a zrekonstruovali, což nám trvalo šest let. Dlouhý projekt, bezpochyby, což ukazuje něčemu se dá čelit za šest týdnů, ale i za roky. To vyžaduje koordinaci se spoustou úžasných lidí, od majitelů po provozovatele, zedníky, architekty, čtyři skvělé kuchaře, se kterými spolupracujeme... Byla to obrovská výzva, protože museli jsme se ujistit, že nikdo nebude zklamán výsledkem. Naštěstí reakce byla velmi pozitivní a bilance úžasná.
Alexandra měla na starosti design interiéru restaurace hotelu Troutbeck, šéfkuchař Gabe McMackin, hvězda Michelin.
O UDRŽITELNOSTI A ŘEMESLNÉM ZPRACOVÁNÍ
CNT: Udržitelnost je dnes nejvyšší prioritou. Jak vypadá „zelený“ design?
A.d.C. Naprosto zásadní. Je to v každém našem rozhodnutí a zapojujeme se do rozvoje každého projektu sdílejícího tento cíl. Na druhou stranu se často setkáváme s tím, že nařízení, jak města, tak země, kde se dílo nachází, stanoví normy, se kterými se v tuto chvíli ztotožňujeme. Usnadňuje nám to jejich implementaci a plnění kritérií udržitelnosti, aniž bychom zapomínali, že věci musí být atraktivní. Totéž se děje s architekty, se kterými spolupracujeme. Máme v tomto ohledu vysoce vyškolené odborníky, kteří dělají věci s inteligencí a zdravým rozumem a že mají jasnou představu o tom, co se děje a co je dostupné z hlediska udržitelnosti. Minimálně dvakrát nebo třikrát týdně pořádáme v naší kanceláři konference, velmi informativní setkání, protože žijeme ve světě, který se neustále mění. **Prostředí a způsob, jakým s ním komunikujeme, je naší prioritou. **
CNT. Do jaké míry hraje v Champalimaudových projektech roli řemeslo? Tím spíš, že pocházím z Portugalska...
A.d.C. Pravdou je, že je velmi povzbudivé vidět, že dnes je práce portugalských řemeslníků tolik uznávána a respektována. Vždy jsem byl velkým obráncem řemesla a samozřejmě ještě výrazněji Portugalců. Cítím se velmi spjatá s řemesly své země, je to pro mě něco vrozeného. Ten smysl pro dotek, ten lesk, spáry, dřevo, láska toho, kdo vytváří každý kus jako něco jedinečného... Řemeslné umění je naprosto nezbytné pro pochopení a respektování každé kultury. Hodně se například spoléhám na práci nadace Ricarda Espirita Santo Foundation (FRESS) v Lisabonu: práce, kterou tam dělají s plátkovým stříbrem, plátkovým zlatem, lakem, japonským lakem a mnoha dalšími uměleckými řemesly, je velkolepá. Mimochodem, když mluvíte o řemeslech, připomněl jste mi jeden z mých oblíbených projektů v celém vesmíru... Troutbeck.
Pokoj v Troutbecku, hotelu zasáhla Alexandra Champalimaud.
CNT: Bezpochyby jsme nehodlali zapomenout ani na Troutbecka. Nemožné to udělat. Je to typ projektu, který jako málokterý představuje to, o čem jsme mluvili dříve o „novém luxusu“.
A.d.C. Vskutku, Troutbeck plně reprezentuje hodnoty nového luxusu. A to také znamená spoustu řemeslné zručnosti. Na jeho tvarování jsme použili tolik věcí... V jednu chvíli jsme přistoupili k rekonstrukci celého areálu. Nesměl jsem pohnout ani jednou zásuvkou, takže jsem musel použít stará světla a vše znovu zprovoznit. A pamatuji si patinu na určitých detailech... bylo to velmi inspirativní. Byli jsme uprostřed procesu renovace, když najednou napadly nás pochybnosti, zda některé prvky upravit že jsme nakonec usoudili, že musí zůstat tak, jak jsou. Patina let to dělá fantastickým. Víte, ten zázrak, že dokážete zachovat to, co má duši a historii. Jak jsme zmínili, musíte cítit součást podstaty místa. A to je ten nejzvláštnější dárek: aby se lidé cítili pohodlně a mohli nasát takovou esenci. V Troutbecku se to stává.
Jeden z původních prostor obnovený v Troutbecku Alexandrou Champalimaud.
O VAŠÍ OSOBNÍ ZNÁMCE
CNT: Existuje nějaký konkrétní dotek Alexandry Champalimaud, který můžeme identifikovat prostřednictvím vašich hotelů?
A.d.C. Myslím, že vždycky je zde rozlišující nádech elegance ve věcech, které dělám. Může to být nadrozměrné umělecké dílo nebo starožitný kus nábytku s osobitým příběhem. Proporce, které používám, kvalita materiálů... to mě také definuje. **Jsem velmi náročný v tom, že chci vždy a jen to nejlepší. **
CNT: Které místo byste doporučil jako zásadní v New Yorku, městě vašeho bydliště?
A.d.C. Restaurace Le Bilboquet, jedna z mých oblíbených.
CNT: A ve Španělsku?
A.d.C. Je tu mnoho... Mám skvělý vztah k Baskicku, moje babička byla z Hondarribia. Napadá mě gastronomie. Mezi mé oblíbené restaurace bych řekl Elkano, Etxebarri a Rekondo, ale také rád chodím na pintxos ve starém městě San Sebastián, Borda Berri a Cuchara de San Telmo.