Po léto 1993, Carla Simonová znovu se podívá na svůj život a svou rodinu, znovu se podívá dovnitř, aby přinesl film, který je tak osobní, že je zcela univerzální. v Alcarràs (Uvedení v kinech 29. dubna) ředitel, který vstal s Zlatého medvěda na posledním berlínském filmovém festivalu odhaluje pýchu, bídu, změnu, zářivost a hrubost život na venkově, život na venkově.
"Moji strýcové pěstují broskve v Alcarràs," říká. Předtím spolupracovali s jeho dědečkem, jehož smrt před několika lety byla spouštěcím mechanismem, který ho přiměl podívat se na to místo a na tradiční a rodinnou práci jiným způsobem. „Bolest, kterou cítíme ze smrti mého dědečka, mě vedla k tomu, abych si vážil jeho odkazu a jeho díla,“ prozrazuje.
„Poprvé jsem si představil, že stromy, které moje rodina pěstuje a které tolik znamenají, mohou zmizet. Náhle Cítil jsem potřebu ukázat tento web, jeho světlo, jeho stromy, jeho pole, jeho lidé, jejich tváře, drsnost jejich životů, horko letních měsíců... Myslím, že to má obrovskou kinematografickou hodnotu.“
Rodina Sol.
A co když máte. Alcarràs je město lerida, z regionu Segrià, který sousedí s Aragonií. Je to vnitrozemský region, který hodně hledí na venkov. Tam Simon místa jeho hlavní rodina, Solé. Rodina, která už tři generace obdělává svá pole, sklízí broskve a broskve paraguayské, sbírá je ručně, každou noc zabíjí králíky, aby nezkazili úrodu.
Film začíná, když zjistí, že letos v létě sklidí svou poslední úrodu, přijdou o pole, na kterých pracovali a obývali, protože na nich nikdy nepodepsali papíry, ale jen domluvu mezi dobrými sousedy. Nový majitel chce odstranit broskvoně, aby dal solární panely, více ziskové.
Nejmenší, nejšťastnější.
„Lidé obdělávali půdu v malých rodinných skupinách už od neolitu, je to nejstarší dílo na světě,“ říká Simón. „Ale je pravda, že příběh Solé přichází v době, kdy tento typ zemědělství již není udržitelný.“
Historie této rodiny je historií mnoha dalších. Lidé to chce žít z půdy. Za všechno a navzdory všemu. „Alcarràs je poctou odporu posledních farmářských rodin, že každým dnem hrozí větší riziko zániku v západním světě,“ říká tento režisér, který si v historii španělské kinematografie již vyryl mezeru.
SKUTEČNÉ ŽIVOTY
V Alcarràs navíc Několik generací jedné rodiny žije společně. Další velmi osobní téma pro Carlu Simón a nesmírně univerzální pro každého. Dědeček, který mlčky dohlíží na konec všeho, co znal. Otec, který žije naštvaný na něj a na všechny. Jeho obětavá manželka. Teta, která se snaží zprostředkovat, ta, která hledá jiné východisko. Dospívající děti jednou nohou v tom zemědělském a venkovském světě a druhou v hudbě a večírcích. Ti nejmenší, kteří jsou na těch polích šťastní. „Každý člen Solé se snaží najít své místo ve světě v době, kdy se chystají ztratit svou rodinnou identitu,“ říká Simón.
Dědeček a vnučka.
Alcarràs je pro ni také „filmem o rodinných vztazích, napětí mezi generacemi, genderové role a důležitost jednoty v době krize." Ten otec, který chce, aby jeho syn studoval, aby mu méně pomáhal na poli, i když má raději traktor než knihy. Ty dívky, které znají nazpaměť píseň hrdosti a venkovské identity, kterou jim odjakživa zpíval jejich dědeček.
Stejně jako Verano 1993 je Alcarràs plný detailů a naturalismu. Je tu další definitivní léto, nostalgické a krásné v dálce, vyprávěný v malých scénách, rozhovorech mimo plátno, v tom kouzlu hledání přirozenosti. Režisér toho dosahuje mimo jiné díky obsazení neprofesionálních herců.
Hraní mezi broskvoněmi.
Léto před covidem objížděly slavnosti měst regionu a hledaly jejich protagonisty, doufat, že je najdeme ve stejné rodině. Chtěl jsem, aby měli ten vztah k zemi a také mluvili specifickým dialektem oblasti. Viděli více než 7000 lidí. Nakonec je každý ze Solé z jiné královské rodiny, ale strávili spolu tolik času zkoušením, improvizací, že vytvořili novou, velmi skutečnou rodinu. "Vytvořili pouta tak intenzivní, že dokonce dnes jsou i nadále nazýváni jmény svých postav“, účtovat.
Alcarràs Je to důležitý film, velmi důležitý. Do terénu i do kina. Pro všechny. Na jeho premiéru můžete načíst 14 pokojů uzavřeno mezi Lleidou a Tarragonou, Zhlédnout ho bude moci 14 obcí, které byly léta bez kina. To je zázrak. Štěstí. Jako tento film, odpor z venkova a ze života, který chce vzdorovat.
Hraní s tím, co zbylo.