Etiopie se ve východní Africe jeví jako skutečná bašta nezávislosti. Dokud ložisko – vznešené, krásné a hrdé – jeho obyvatel se zdá být odrazem nezdolného ducha jediný africký lid, který nebyl nikdy podroben evropskými kolonizátory.
V průběhu staletí Angličané, Portugalci, Arabové a Italové, Snažili se zlomit odpor a vůli Etiopanů. Marné pokusy se proto zcela přizpůsobily složitým klimatickým a orografickým podmínkám své země, tito bohové s ebenovou pletí vždy stáli za svým dokud není útočník vyhnán.
Jedním z míst, kde se cizinci cítili ztraceni a znechuceni, bylo mohutné pohoří Simien. Tam se místní schovávali a reorganizovali, aniž by je jejich pronásledovatelé mohli vidět nebo sledovat. Místo extrémní krásy, kde příroda nepřijme jen tak někoho.
Portrét muže v horách Simien.
NÁRODNÍ PARK SIMIEN MOUNTAINS
Národní park Simien Mountains je exotické prostředí s jedinečnou divokou přírodou a úchvatnými výhledy do krajiny – tvořený převážně údolími, kaňony a drsnými horami – který byl trpělivě tvarován jak erozivní silou přírody, tak rukou člověka, kteří velmi tvrdě pracovali, aby přinesli plodiny, které jim příliš často chybí, tolik potřebná voda.
"Zejména tady není snadné přežít." v období sucha”, Krátce poté, co jsme se s ním setkali, Fanta, který byl naším průvodcem ty čtyři dny jsme procházeli Simienem. S ním přišli další dva společníci, kteří jeden bez druhého nemohli žít: Morla a Yonas. První byl osel. Druhý byl jeho majitel.
Z Yonasova zacházení s Morlou se daly snadno odvodit dvě věci: osel byl v těch končinách velkým bohatstvím, a Morla byla stejná – nebo vyšší – kterákoli členka Yonasovy rodiny. A nebylo se pak čemu divit podmanila si nás učenlivá, přátelská, trpělivá a obětavá povaha Morly všichni za pár hodin.
Národní park Simien Mountains.
ODLET Z ODLOŽENÍ
I když jsme Fantu kontaktovali v císařském městě Gondar - známém svými hrady a zámky Středověké paláce evropského stylu, které jsou v Africe tak zvláštní a nemístné –, Bylo to malé město Debark, který sloužil jako organizační základna pro různé expedice trekking v Simienských horách.
Bylo to tam kde Naše skromná výprava je dokončena. Fanta nás vedla, my jsme šli v jejích stopách a Morla a Yonas se postavili dozadu a hlídali zásoby.
Procházíme absolutní chaos na trhu než se vydal na širokou cestu, která vedla údolím pokrytým několika řídkými trávy žlutých a nazelenalých tónů.
V deset ráno, žár už byl dusný a batoh jako by při chůzi téměř 3000 metrů nad mořem vážil dvakrát tolik. Na trailech jsme však našli sílu, která nám chyběla v podobě šťastné děti, které nás překvapilo a doprovázeli nás dlouhé úseky při klábosení, jak jen jim základní angličtina dovolovala. Mezery, kam slovní zásoba nedosáhla, zaplnily znaky a smích. Simienův lidský dotek je kouzelný.
Debark Market.
LIDÉ, POKLAD SIMIEN
To byl běžný faktor během našich čtyř dnů cestování. Přestože je krajinná krása místa nepopiratelná, není tomu tak lidé jsou skutečným pokladem Simienských hor.
Lidé všech věkových kategorií, které jsme během naší cesty potkali, zazářili svým vlastním světlem. Jejich tváře a těla prozrazovaly tvrdost podmínek, ve kterých žili, ale také jeden ušlechtilost a bezúhonnost typická pro skutečné krále z jiné doby.
The rolníci s pokrčenýma rukama a paže a nohy, ve kterých bylo možné číst každý sval a vlákno, všude se pohybovat a nosit motyky, sekery, lopaty a další zemědělské nástroje. Jejich oblečení bylo otrhané a barevné, jako by se ti druzí snažili ubrat na dramatičnosti toho prvního. V očích nesli světlo nevlídného etiopského slunce, že v tom měsíci dubnu některé spálily popraskané země, které plakaly po hrozném nedostatku vody.
Farmář orat půdu.
Země, která byla stejná pracovali vyhublí voli a osli, že navzdory jejich smutným postavám byli svými majiteli chráněni vyzbrojený starým AK-47 a pušky nějaké dávno zapomenuté války. A to je ono Dobytek je pro Simiens zlato, zvláště když ta tvrdohlavá rudá země odmítá nést své dlouho očekávané plody.
Tak jsme se seznámili studenti školy s doškovou střechou; nadšeným učitelům, kteří snili o tom, že těm dětem dopřejí lepší život; chlapcům a dívkám, kteří nemohli chodit do těchto škol, protože museli pomáhat svým rodinám na poli; farmáři, kteří nosili náboženské knihy napsané s těmi krásnými symboly amharština, úřední jazyk Etiopanů; a nějaký mnich, který se přestěhoval z jednoho kláštera do druhého.
Když jsme s nimi mluvili reakce se pohybovala od absolutního ostychu až po nejneukojenější zvědavost. Ti, kteří se nejlépe bránili angličtinou ptali se nás na náš život v Evropě, dokonce i házení osobních otázek, na které by si někteří lidé mohli méně zvykat otevřít se cizím lidem na druhém konci světa. Jedno však měli všichni společné: jeho laskavá pohostinnost a jeho hrdé vystupování. Dvě vlastnosti, které definují etiopský lid.
Náboženská kniha psaná v amharštině.
THE INJERA, SIMIEN FOOD A ETIOPIE
Jedli jsme s nimi hořkosladký injeras, ten tenký chléb – podobný palačince –, vyrobené z fermentované teffové mouky, která Slouží jako základ pro jakékoli etiopské jídlo a je životně důležitý v chudých horských oblastech. Dělali to na kulaté keramické nebo kamenné desce, která byla zahřívaný na dřevěném ohni. V době večeře se všichni shromáždili u toho příjemného ohně, vytváření kouzelných okamžiků.
Injera – doplněná zeleninou, trochou masa (ve velmi vzácných příležitostech), fazolemi a rajčatovou omáčkou – stala se naší běžnou stravou. Navzdory své jednoduchosti, zahnalo to náš hlad a především nám to dodalo potřebnou energii vypořádat se s našimi dlouhými procházkami na slunci.
Etiopský směr.
ENDEMICKÁ FAUNA A KRAJINA Z JINÉ PLANETY
Procházky vedené naší milovanou Fantou nám daly vědět extrémní krása toho místa – dokonce i v suchu – a také krutost klimatu. Od třetího dne cesty, vesnice byly rozmístěny stále více a více a sklon se každou hodinu měnil nahoru a dolů v nekonečném lámači nohou.
Aby to bylo trochu složitější, zdrojů vody bylo málo jak jsme pokračovali, vytvořili jsme situaci tak neudržitelnou, že Morla a Yonas se s námi museli rozloučit, protože jsme pro zvíře nemohli najít vodu a ztrácel sílu.
V noci, než se pokusíme spát v našem stanu, slyšeli jsme znepokojivé zvuky kolem.
Kempování ve vesnici.
Fanta nám to řekl Simien jsou domovem velkého počtu endemických zvířat. Řekl nám o Etiopští vlci, habešské kozy a opice dželady . Ze tří druhů jsme mohli na vlastní oči vidět poslední dva, bytí vlci mnohem nepolapitelnější.
Co se týká flóry, tak od 4000 metrů –V Simienu je hora Ras Dejen, která je se 4 533 metry nad mořem střechou Etiopie – mizí vřesy, cedry a mudrci a obří lobelie, rostlina, která roste pouze v horách východní Afriky a to určitým způsobem připomíná palmu, která je schopna dosáhnout do výšky pěti metrů.
Viděli jsme je velmi zblízka cestovali jsme, stáli, na korbě náklaďáku spolu s tuctem Etiopanů který se na nás díval mezi překvapeně a pobaveně. Náš trek byl lineární a jsme se vrátili do Debarku křížením nejvyšších oblastí národního parku v jediném dopravním prostředku, který jsme byli schopni získat.
před námi otevřely se hluboké útesy, kompenzovány působivými vrcholy nepravidelných tvarů. některé jsme potkali skupiny cizinců, kteří se procházeli po vyznačených trasách parku, vedená družinou tak velkou, že to klidně mohla být eskorta hlavy státu.
Západ slunce v Simien.
V tu chvíli jsme byli za Fantovu práci ještě vděčnější. Vedl nás skrz stezky, po kterých jezdí pouze místní lidé. Nikdy jsme neviděli žádné další turisty. nás učil jiná strana Simienských hor, kde byl lidský faktor tak živý, že zanechal a nesmazatelná stopa v srdci a duši.
Během těch velkolepé africké západy slunce v Simiens, něco prvotního nás s ním spojovalo Afrika nejčistší a nejstarší. Něco, co je živé dodnes, při pohledu na fotografie z toho výletu si nemohu pomoci cítit volání té načervenalé země zalité slzami a kapky potu z některých nejstatečnější a nejautentičtější muži a ženy na této planetě.