Na Sahaře byl šťastný.
V Playa del Hombre na Gran Canaria je malá deska s nápisem "Sanmao Corner". Často zde můžete vidět fotografující nadšené čínské turisty. Krajané si dali čas, aby poznali a pochopili význam té skromné desky. Stejně jako to stálo správce hřbitova La Palma vědět, proč tito návštěvníci z východního konce planety přijeli a žádali o hrob jistého José Maríi, muže s dlouhým plnovousem neboli Hexi, svým čínským jménem.
„Ten náhlý zájem všechny překvapil. V současné době již byla na Gran Canarii a La Palmě vybudována „Sanmao Route“. V jeho stopách jdou také v Madridu,“ vysvětlují. Marta Arribas a Ana Perez de la Fuente, režiséři dokumentu Sanmao: Nevěsta pouště, portrét této ženy Sanmao, literární a feministická ikona v Číně a na Tchaj-wanu, ve Španělsku prakticky neznámý, ve skutečnosti nebyl přeložen až před méně než 10 lety.
Královna pouště, nevěsta Kanárských ostrovů.
Ani Arribas a Pérez de la Fuente o Sanmaovi nic nevěděli, dokud se jich jednoho odpoledne nezeptala kamarádka Lorena Mena Quero, neteř José Maríi: "Mám vám vyprávět příběh mého strýce a jeho ženy, čínské spisovatelky Sanmao?"
A pak se začal rozmotávat krásný příběh lásky, dobrodružství a tragédie od 40. do 90. let 20. století. Skutečný příběh, který nás uchvátil: příběh sofistikované mladé Číňanky s nomádským duchem a čestného a silného španělského mladého muže ze střední třídy, profesionálního potápěče, který jí nabízí dobrodružství života v poušti,“ říkají. Ukázal jim krásnou fotku těch dvou: “usměvavý mladý pár oblečený v kaftanech uprostřed pouště” to je uchvátilo a rozhodli se z toho udělat svůj další film, o kterém „nikdo neřekl a který stojí za to udělat“. „Protože kromě toho, že žijeme krásný milostný příběh, Sanmao byl také průkopníkem v cestovní kronice, která cestovala po celém světě, z Evropy do Latinské Ameriky, Asie nebo Indie s jeho svěžím vzhledem a jeho originálním a přímým stylem,“ vysvětlují.
Režiséři objevili Sanmaovo dílo právě prostřednictvím prvního a téměř jediného díla spisovatele přeloženého do španělštiny: Saharské deníky, „kroniky každodenního života v poušti s José Maríou Querem, které na Tchaj-wanu okamžitě zaznamenaly úspěch. S velkým humorem v nich rozehrál kulturní střet Východ-Západ a povídali si o životě v poušti a svých saharawských sousedech,“ pokračují. Pak se dostali k Kanárské noviny, příběhy jejich života na souostroví, kam se manželé přestěhovali po Zeleném pochodu Sahary a kde žili až do r. smrtelná nehoda, potápění, jeho vášeň a práce, José María zemřel. Sanmao se poté vrátil do Taipei a pokračoval v cestování po celém světě, sám.
S José nebo Hexi, jak ho Sanmao pokřtil.
„Putování je součástí mého života, rád odcházím. Nemám pocit, že nikam patřím, jsem součástí všech míst, ale necítím se být součástí žádného z nich. Čím víc cestuji, tím víc se cítím sám." Sanmao napsala a Lucía Jiménezová čte v komentáři v dokumentu, který dokázal vyprávět její život ze svědectví rodiny spisovatelky (jejích bratrů), rodiny Quero a společných přátel z doby ve Španělsku, kteří ji znali, když poprvé přišel do Madrid pracovat v první čínské restauraci v hlavním městě nebo že jeho sousedé byli v jeho nejšťastnější době, v poušti, bydleli v El Aaiún, v domě bez čísla, kde začal vařit typické recepty čínského stolu s přísadami, které její mladší švagrová Esther ji poslala ze Španělska.
"Sanmao potřebovala cestovat, považovala se za nomádku, 'Ráda odjedu'' řekla," vysvětlují režiséři. „Ten svobodný duch z ní také udělal ženskou ikonu. Sanmao dokázal to, co čínské ženy nedokázaly, v době, kdy nebylo ani dovoleno cestovat. Kromě toho sňatek s pohledným vousatým Španělem vypadal jako splněný sen. Stalo se** oknem do exotického a vzdáleného světa**, o kterém snil několik generací“.
Sanmaovy příběhy nejsou zcela autobiografické, jsou jakousi autofikcí, která tajně kolovala na Tchaj-wanu a v Číně po nějakou dobu, než dosáhla volné popularity, která explodovala v 80. letech s návratem autora. Popisoval Španělsko s takovou exotikou, mluvil o své lásce s takovým citem, že začali si myslet, že José María není skutečný. The konspirace a teorie kolem postavy Sanmaa bylo jich tolik, že ji pronásledovali až do její tragické smrti (sebevražda nebo rakovina, mluvilo se i o vraždě).
Při své první návštěvě pouště.
Šílená sláva a její depresivní charakter jí nepomohly. Cestování bylo jediným únikem před sebou samým a před světem. "Teprve když cestovala daleko a svobodně, cítila, že je naživu," napsala. A při jejím čtení mnoho žen v její rodné zemi pocítilo tu melancholickou svobodu. Jak milé se o ní konečně dozvědět více i zde a sdílet její lásku na celý život. „Sanmao byla nezdolná a citlivá žena, plné světla, ale i stínů, velmi složité,“ říkají Marta a Ana. „A s aureolou tajemna. Také nám to přišlo fascinující ten most mezi Východem a Západem, který postavil s José Maríou, aniž by to tušil, symbol romantické lásky na druhém konci světa.“
Objevování jeho postavy, jeho literatury a jeho odkazu také odhaluje žena, která byla „schopná změnit mentalitu generace žen a živit touhu otevřít se světu a cestovat“.
Neklidný duch, nezkrotná duše.