Při pohledu na mapu Island , vidíme, jak je na extrémním severozápadě ostrova poloostrov ve tvaru ruky, jejíž prsty jako by po něčem sahaly . Možná tím objektem touhy je Grónsko , vždy přítomný v islandských legendách a že v této části země je opravdu blízko.
Ať je to jak chce, falangami těch prstů život běží ve své nejdivočejší podobě. Jsou to odlehlé a nehostinné země, kde má asfalt sotva místo a zvířata žijí beze strachu.
Zimy jsou tmavé a chladné, zatímco léta přinášejí sluneční světlo, ale ne teplo. Déšť, sněžení a silný nárazový vítr se obvykle střídají s malým oddechem. Scénář, který způsobil pouze to parta statečných a houževnatých Islandanů žít zde navždy.
Pro cestovatele, kteří se pustí do těchto oblastí, nejsou ani podmínky jednoduché, ale matka příroda je odměňuje, pokud budou respektovat její výtvory, krajinou a zážitky, na které nikdy nezapomenou. Budou se před ní cítit malí a bezvýznamní, ale my ne?
Výhled na fjord z Dinyandi
RAUDASANDUR, ČERVENÁ PLÁŽ ISLANDU
Příjezd do Westfjordů (tak tomu říkají Islanďané, ačkoli jsou na dalekém severozápadě země) z Reykjavík buď Akureyri – nejdůležitější města na jihu a severu země – nejběžnější je vjet přes jejich jižní část po dálnici 60.
Od populace Budardalur, vydáme se na sever a na mnoho mil neuvidíme nic, co by připomínalo městečko.
Po překročení krásného mostu postaveného přes vody Gilsfjordur, Čeká nás nekonečný sled velkolepých zbraní země, pokrytá zelení a sem tam vodopády, které se noří do studených vod oceánu.
Malá restaurace ve Flókalunduru nám připomíná, že člověk má v této části fjordů stále určitou přítomnost, ale před trávením dobrá polévka a fish & chips že tam jíme, jsme opět v nejčistším přirozeném panenství.
O chvíli později jsme opustili dálnici 60, abychom se napili červená polní cesta, kterou se nikdo neobtěžuje vydláždit. Deště jsou zde velmi časté a vše se nakonec zkazí.
Ten načervenalý prášek je předehrou zázrak, který nás čeká asi 12 km –a závratný svah– později.
Letecký pohled na islandskou pláž Raudasandur.
Pláž Raudasandur (nebo Raudisandur) je dlouhá 10 km a její šířka závisí na přílivu a odlivu. Máme štěstí a nacházíme ji pod zářivým sluncem, které z ní vynáší barvy, jimiž je proslulá a kterým vděčí za svůj název (což znamená „Červený písek“).
Moře zde není nijak zvlášť rozbouřené, ale přírodní prostředí, které pláž doprovází, je nesrovnatelné. Když jsme vylezli na malou mohylu, stihli jsme ji obdivovat v její plnosti.
Zdá se, že ten skvrnitý barevný písek sahá, kam až oko dohlédne. Nedaleko se nachází 4 nebo 5 dřevěných chatrčí, ty z kempu Melanes, které slouží jako zastávka pro ty, kteří chtějí strávit noc vedle tohoto zázraku.
Za kempováníV dálce se všude tyčí hory sopečně vyhlížejících zdí. Zdá se, že krvácejí ze svých zelených svahů, ale když přizpůsobíme svůj pohled, uvědomíme si, že je to voda přírodních vodopádů, která mocně vytéká jejich trhlinami.
Je slyšet vrčení ptáků. Zdá se, že jsou překvapeni, když tady kolem sebe vidí lidské bytosti. Obviňovat je je nemožné.
Pláž Raudisandur v západních fjordech Islandu.
LÁTRABJARG, PUFFIN BYDLENÍ NA KONCI SVĚTA
O něco dále na západ od Raudasandur jsou dramaticky vypadající útesy. Blížíme-li se k nim po složitých tratích plných děr, které nás nutí bát se o kola a odpružení naší dodávky, uvědomujeme si, že zblízka jsou ještě působivější.
Jsme v Latrabjargu, místo, kde v dobách Vikingů klidně mohl být konec světa.
Nejzápadnější bod Islandu je jen 300 km od Grónska a poskytuje strašně krásné výhledy.
Je tam asi 6 km dlouhá stezka pěšky podél útesů z Bjargtangaru – kde se nachází parkoviště – do Heidnakinnu, který je se svými 450 metry nad mořem nejvyšším bodem Látrabjargu.
Papuchalci Latrabjarg
Neexistují žádné ploty, které by bránily nahlédnout do propasti, na jejímž dně se zdá, že oceán neustále zuří . Silný vítr, který zde obvykle fouká, však odrazuje od přílišného riskování.
Při návštěvě útesů v létě vidíme, jak na to stovky ptáků, lhostejní k Eolovu hněvu se pohybují podél těch strmých stěn. jsou kormoráni, alkové, rybáci polární, fulmarové a legrační pták, který přitahuje fotoaparáty téměř všech návštěvníků: papuchalci.
L vy papuchalci jsou to pelagičtí ptáci – to znamená, že žijí ve vodách oceánů – , ale během měsíců rozmnožování (od konce května do poloviny srpna) hledají útočiště na útesech v různých částech Islandu.
Mnohé z nich jsou jen pár kroků od nás, na vrcholcích útesů, a neutečou, když se přiblížíme. A tak daleko jsou doby, kdy se hladoví muži, kteří zde žili, spouštěli s provazy, aby téměř sebevražedně ukradli ptačí vejce.
Puffin Latrabjarg
VRAKY A LETADLA STUDENÉ VÁLKY
Mezi mnoha křivkami fjordů se objevují opuštěné lodě a letadla z jiné éry.
Poblíž Raudasandur najdeme např l Gardar BA 64, postavený v Norsku v roce 1912 a má tu čest být nejstarší lodí , ze železa, který proplul vodami Islandu. V roce 1981 to vyplavilo na malou pláž a je tam stále, rezavé a tajemné stejnou měrou.
Pocházejí také z jiné americké éry – z let studené války, kdy byl Island klíčovou základnou pro Američany – ruská letadla a vozidla, která dobrá Kristin Thorová chová v hangárech poblíž svého odlehlého ubytování pro cestovatele v Hnjöturu. Je to takový zajímavý chlap relikvie studené války, takže stojí za to tam přespat nebo zůstat na čaj v jednom z mnoha chladných odpolední v této části světa.
Americké letadlo Hnjotur
TERMÁLNÍ BAZÉNY
Při brodění severozápadními fjordy najdeme několik termálních bazénů, něco, co Islanďané milují.
Málo frekventovaná je ta z Pollurinn, které jsme našli necelé 2 km od městečka Tálknafjördur. Má šatnu a je vysoko nahoře a nabízí nádherný výhled na fjord.
Za teplých slunečných dnů se také můžete projít po malé stezce, která začíná od polní cesty, která vede k bazénu a klesá trávou k řadě krásných panenských pláží. Po koupání v těch ledových vodách není nic jako návrat do tepla termálního bazénu.
Plážový termální bazén Pollurinn
VODOPÁD GYNJANDI, NEJKRÁSNĚJŠÍ NA SEVERNÍM ISLANDU
Po cestě na sever najdeme impozantní vodopád Dynjandi.
Největší a nejkrásnější vodopád v severozápadních fjordech se prezentuje v nádherné trhlině se skokem vysokým 100 metrů a šířkou 30 metrů. . A nedělá to samo, protože voda padá ještě šesti skoky, dokud neskončí v hloubce Arnarfjordur.
Můžeme si je všechny užít chůze po jednoduché cestě která nabízí desítky zákoutí, ve kterých cítíte potřebu zastavit a vyfotit. Snažíme se však od toho abstrahovat a prostě si užít okamžik a ten dar přírody.
Jako jeden z nejturističtějších míst severozápadních fjordů zde najdeme několik piknikových stolů, které jsou ideální pro přestávku ve slunečných dnech. . Jíst s těmi názory je něco, co se neopakuje každý den.
vodopád dinyandi
VELRYBY, TULENI, ARKTICKÉ LIŠKY A LEDOVCE V HORNSTRANIRU
Po průjezdu městem Isafjordur – které je se svými téměř 4000 obyvateli hlavním městem regionu západních fjordů, a spojuje svou rybářskou tradici s významnou a překvapivou kulturní scénou –, nyní před námi zůstává jen ta největší osamělost.
Do ní nevede žádná silnice ani slušná cesta Přírodní rezervace Hornstradir. Ve skutečnosti jediný způsob, jak se tam dostat, je vzít si tam loď Nordurfjordur.
Toto území je od 50. let 20. století neobydlený.
Jakkoli to bylo tehdy odříznuté, oslovuje návštěvníky, kteří hledají absolutní ústraní a spojení s přírodou, jak jen můžete chodit dny, aniž byste viděli jediného člověka.
Tady, útesy obklopující zátoku Hornvík dosahují výšky 500 metrů a jsou uloveny mořskými ptáky. V dálce, když budeme mít štěstí, můžeme vidět i velryby a nějaké tuleně.
Nepolapitelnější je polární liška, krásné zvíře, které je známé jako král těchto zemí. Když ho potkáme, neutíká, protože to nikdo nemusí dělat u něj doma. Domov tak krásný, že nás rozpláče.
Útesy Latrabjarg