Loreto Sesma vydává novou sbírku básní: ‚Nestačilo chtít‘
„Novinář, spisovatel a milovník hudby“. Tato tři slova představují biografii Loreto Sesma na Instagramu a Twitteru (mimochodem oba účty s více než osmdesáti tisíci sledujícími).
Narodil se v Zaragoze, studoval v Pamploně a v říjnu mu bude 25 let. Napsala pět knih, i když sama prohlašuje, že za to, o čem mlčí, je stále cennější.
Před 20 lety vydal již tři –Ztroskotání na 338, 317 kilometrech a dvou nouzových východech a Amor Revólver – a ve 21 dostal Mezinárodní cena za poezii města Melilla s Raise the Duel.
Jeho pátá sbírka básní Chtít nestačilo, jen potvrzuje to, co jsme již věděli: Loreto Sesma je jedním z nejdůležitějších hlasů současné španělské poezie. Je to hlas jedné generace.
A my říkáme hlas, protože než jsme – dávno předtím – našli jeho verše v knihkupectví, jeho slova začala znít v YouTube, kde stále pokračuje v recitování svých básní pro svých více než 185 000 odběratelů.
Čísla ale nechme stranou. Jsme tu, abychom mluvili o textech. A proč někdy nestačí chtít. Říká nám sama Loreto.
VÍCE NEŽ SLOVA
"Díky, že jsi zapomněl." Připomnělo mi to."
Z jeho pera vycházejí verše, které při čtení v určitých okamžicích mohou dosáhnout rozhýbat naše vnitřnosti více, než jsme si mysleli (nebo chtěli).
Nyní, když dojde na vlastní definici, Loreto uznává, že je to složitější: „Každý den se snažím poznávat o něco víc a vždycky nakonec objevím nová zákoutí, nové reakce, nová gesta.
Je mu jasné, že je to nesmírně čestný a přímý člověk, který balancuje mezi kontrasty a kdo nachází inspiraci ve všem, co dělá, žije a myslí.
"MOHL bych PŘESTAT PUBLIKOVAT, ALE NIKDY NAPSAT"
Mladé talenty a etablovaní spisovatelé mají mnoho společného. Koneckonců, ti druzí jsou budoucím odrazem v zrcadle těch prvních. Ale existuje otázka, která se každému ad nauseam opakuje: věděl jsi vždycky, že chceš psát?
Loreto důrazně potvrzuje, že vždy psal a vždy to chtěl dělat; ale také si myslí, že byla tou osobou, která v sebe věřila nejméně, ačkoli by si to přála, kdyby nevěřila.
"Kdyby mě nekontaktovali, abych zveřejnil mé spisy, nikdy bych je neposlal vydavateli." říká spisovatel. A dodává: "Je mi jasné, že bych mohl přestat publikovat, ale nikdy nepsat, je to moje katarzní metoda."
Loreto Sesma: „novinář, spisovatel a milovník hudby“
NESTAČILO CHTÍT
Ztroskotala na 338, urazila 317 kilometrů a dva nouzové východy, žila revolverem Lásko, byla princezna a zvedla souboj. Ale to nestačilo.
Pro někoho, kdo miluje písmena, je koncový bod textu jen zastávkou na cestě která slouží k nasbírání dostatečné síly, aby čelila další prázdné stránce. Z tohoto důvodu se Loreto Sesma vrací (ačkoli nikdy neodešel) se svou pátou sbírkou básní: Chtít nestačilo.
„Je to úplně jiná verze dívky, která jednoho dne ztroskotala na lodi 338. V těchto dnech jsem se mohl se čtenáři podělit o své dojmy z knihy a oni se mnou souhlasí, že je to mnohem poctivější, hrubší a komplexnější kniha,“ komentuje Loreto pro Traveler.es
Proč ztroskotal v 338? To číslo je číslo vašeho pokoje na koleji. Číslo, které je pro Loreta synonymem mnoha vzpomínek: „No, ta kniha vlastně obsahuje texty, které napsal před několika lety (a v té době mu bylo 18). Ta místnost byla začátkem nové etapy v jiném městě, s jinou atmosférou, jinými lidmi…“
"Myslím, že se začátkem nové etapy se ve vás vždy něco změní a přiměje vás znovu objevit sami sebe." Sesma odráží.
A to něco právě teď představují čtyři písmena „Chtít nestačilo“, po kterých následuje mnoho dalších veršů, které také mluví o tom, proč jsme takoví, jací jsme, o bolesti, kterou nosíme v kufru, o zátěži ran lásky, ale i o možnosti světla.
„Je to sbírka básní, která mluví o paměti, o vzpomínkách, které si všichni nosíme a které se snažíme zanechat protože bolí, ale zároveň jsme potřebovali být tím, kým jsme dnes,“ vysvětluje.
“MISTROVSTVÍ DOBRÉHO SPISOVATELE JE V TO, ŽE VÁS CESTUJE”
Říká se, že velký spisovatel, nebo spíše dobrý spisovatel, je vždy trýzněný spisovatel. Využijme tedy příležitosti mít před sebou dobrého spisovatele, abychom to potvrdili.
Abyste mohli psát – a dotknout se něčeho hluboko ve čtenáři –, jak důležité je mít v sobě také uzel? "Myslím, že je to nezbytné, nebo mi to tak alespoň připadá." Pro mě je mistrovství dobrého spisovatele přimět vás, abyste cestovali řadou emocí, které ani vy neumíte verbalizovat.
„Dostat vás na místo je relativně snadné s dobrým perem a dobrým popisem, Ale cítíte, co jste ani nevěděli, že cítíte? To je průchod hry." , končí Loreto.
"Jako verš, který nikdy nebyl báseň, protože nikdo neměl odvahu ji napsat." Loreto píše v Km68. Co byste vzkázal všem těm lidem, zejména těm mladším, kteří se chtějí věnovat psaní poezie nebo románů? "Že hodně čtou a hodně píší a že pokud je to opravdu jejich sen, nepřestanou se snažit."
MILÉNIÁLNÍ POEZIE?
„Láska je ten vlak, který nespočívá v tom, že nečeká, ale v tom, že ujíždí. Ale řídí ho někdo, pro koho byste skočili na koleje znovu a znovu. Proto se to už neopakuje, protože každá láska zabíjí.“
Hodně se dnes mluví o „tisícileté poezii“, o „básničkách 2.0“ nebo dokonce o „instapoetech“. Ale opravdu to musíte jmenovat? Nemůžete nechat Bécquer a Loreto Sesma sdílet stůl a říkat si jen poezie?
No samozřejmě, že můžeš. Že generace tisíciletí čte poezii a že poezie pochází z per Loreto Sesma, Irene X, Elviry Sastre nebo Offreds, není nic nového. Jsou to lidé, kteří čtou poezii. A tento fenomén není ani nový, ani nemá žádné jiné jméno než zjevné – opakujeme –: lidé čtoucí poezii.
„Jsem velmi proti tomu, abychom chtěli dávat nálepky úplně na všechno. Navíc obvykle ten, kdo nálepkuje, je proto, že má v úmyslu někoho zařadit do určitého proudu a protože má zájem to tak dělat, “říká Loreto.
„Nemyslím si, že existuje nějaká ‚poezie tisíciletí‘ nebo ‚industriální poezie‘ nebo ‚Instagramová poezie‘ nebo něco podobného. Stejně tak si nemyslím, že všichni, kdo publikujeme poezii, patříme do stejné kategorie, ani lepší, ani horší, jiní,“ uzavírá.
A když už jsme otevřeli meloun nálepek a definic... jedno z nejčastěji se opakujících témat současné poezie: feminismus. Loreto uznává, že má velmi osobní vizi feminismu, a to je přesně důvod, proč chtěla napsat knihu La Princesa.
„Samozřejmě podporuji boj za rovnost, o tom to celé je. Právě proto nesouhlasím s přeměnou feminismu na volební motiv, marketingový slogan a tak dále. Myslím, že kolem feminismu je spousta nesmyslů, spousta show a spousta pokrytectví, a to přesně devalvuje boj tolika žen.
KNIH, HUDBY, CESTOVÁNÍ A SOCIÁLNÍCH SÍTÍ
"Poté, co jsi poznal nejtemnější temnotu, náhle ses jednoho květnového odpoledne v Malasaña objevil."
Někomu, kdo má věci tak jasné jako Loreto a jehož verše kromě toho, že rozvíří minulost, inspirují tisíce budoucích obzorů, jsme nemohli jinak než Zeptejte se ho na jeho vlastní inspiraci, co čte, co poslouchá a na jeho seznam oblíbených (a čekajících) destinací.
"Moje noční knížka byla vždy Rayuela." , ačkoli někteří jiní mají rádi Nic, příměří a Stín cypřiše je protáhlý mají také velmi zvláštní kout v mém životě,“ komentuje básník.
Pokud jde o jeho oblíbené kapely, zdůrazňuje, že „tolik záleží na okamžiku... Rád poslouchám Otise Reddinga, Sama Cookea, Fita…“. Jsou i alba, která by byla zacyklená, jako The Last Waltz of The Band aneb Copperpotova cesta toho Ucho Van Gogha z roku 2000. "No, od všeho trochu."
Pokud jde o sociální sítě, Loreto nám říká, že ho žádná z nich úplně nepřesvědčila: „Někdy sním o tom, že se jich všech zbavím a žiju život, ve kterém nebudu úplně všechno,“ přemítá.
Život lhostejný ke všemu, co by se dalo strávit objevováním světa, protože na vašem seznamu přání je „Vyzvedni si kufr a odjeď nejpozději zítra, nejraději bych cestoval celý den...“ říká.
„V tomto smyslu jsem měl velké štěstí, protože moje matka nás přiměla hodně cestovat po světě, myslím, že díky tomu máte velmi otevřenou mysl. Kdybych měl vybrat pár vzpomínek, řekl bych Barmu a Tanzanii,“ komentuje Zaragozan.
A když už jsme u těch míst a vzpomínek, jaká jsou oblíbená zákoutí Loreta v Zaragoze, Madridu a Pamploně? "Ze Zaragozy, moje rodina." A ano, považuji je za místo, protože jsou mým domovem, ať jsou kdekoli. Z Pamplony bych řekl, že Gaucho, požehnané skleničky brambor a vajec!“
S Madridem je to komplikovanější, protože prohlašuje, že "Skvěle jsem se bavil téměř v každém rohu." Ale nakonec si vyberte: "Možná bych řekl Plaza del Dos de Mayo, tam se mi stalo mnoho krásných věcí." A jistě se ty krásné věci zhmotní, pokud se tak již nestalo, v ještě krásnější linie.
"Chtít nestačilo, teď už to vím a ty bys to měl vědět taky"